Kolo, které jezdí na 240 %: upřímná recenze Crussis e-Full 12.11 po 900 km

Vítejte u recenze elektrokola Crussis e-Full 12.11. Abych byl upřímný, ani nevím, jestli je to klasická recenze, nebo spíš otevřená zpověď a shrnutí pocitů uživatele, který na tomhle stroji stihl za jediný měsíc najet přes 900 km. Nečekejte přepisování reklamních brožurek — tohle je realita z českých cyklostezek, lesů i bikeparků.

Jak se z koloběžkáře s výkonem 10 000 W stal cyklista

Abyste to správně pochopili, musím kousek do historie. Elektrokola mě dlouho nechávala chladným. Moje srdce patřilo brutálním elektrokoloběžkám – jezdil jsem na bestii Nami s výkonem přes 10 000 W. Když tedy DJI v roce 2024 oznámilo motor Avinox s výkonem „pouhých“ 1000 W, jen jsem se pousmál. Doma mi navíc čtyři roky stálo starší elektrokolo Rock Machine, na kterém jsem za celou dobu najel sotva 500 km, a to jen v létě na rodinné dovolené.

Jenže časy se mění. Legislativa přitvrzuje a koloběžkáři se pro policii stali lovnou zvěří.

Když se pak v dubnu 2026 objevil nový pohon DJI Avinox M2S v karbonových celopérech od Crussisu, něco ve mně cvaklo. Původně jsem chtěl levnější hardtail s pevným rámem, ale důchodci na Facebooku mi kladli na srdce: „Chlapče, nekupuj nic jiného než celopéro, tvoje záda a zadek ti poděkují.“ Dnes nejvíc děkuju té paní, co měla na profilovce kočičku. Měla svatou pravdu. V době nákupu jsem netušil, co je to „trail“, v bikeparku jsem v životě nebyl… a o měsíc později o tom píšu blog.

Sehnat tohle kolo byl ale čistý zázrak. 21. dubna jsem ulovil poslední kus ve velikosti XL skladem v republice, 25. dubna pro něj jel a od té doby z něj neslezl. Pokud ho sháníte teď v červnu, máte nejspíše smůlu – dealeři hlásí čekačky minimálně do konce prázdnin.

Volba padla na model Crussis e-Full 12.11. Značka má sice v nabídce víc celopér s Avinoxem, ale verze 12.11 nabízí zdaleka nejlepší value za ty peníze. Dostanete skvěle funkční karbonový rám a naprosto smysluplný balík komponentů bez toho, abyste museli nesmyslně připlácet za drahé marketingové „halo“ pozlátko.

Technická pitva: Co tenhle stroj vlastně skrývá?

Teď se podíváme na jednotlivé komponenty. A rovnou na úvod: jestli jsi na tom byl před měsícem jako já — věděl jsem akorát, že kolo má dvě kola a někde vzadu nějaký tlumič — tak tuhle pasáž klidně přeskoč. Já jsem za tebe udělal domácí úkol. Ležel jsem v tom opravdu dlouho, koukal a načítal recenze jednotlivých komponentů, abys to nemusel dělat ty.

A hned ti dám závěr. Crussis u modelu 12.11 navařil opravdu vydařený poměr kvalita/výkon/cena — podle mě jednoznačně nejlepší v celé řadě e-Full s motorem Avinox. Nižší 11.11 je už moc osekaná a připlatit si za 12.11 se rozhodně vyplatí. Naopak za dražší 12.11 Pro už si připlácet podle mě nemá smysl a o vrcholné 12.11 Pro X za skoro 300 tisíc ani nemluvím — to už je spíš ukázka, že na to Crussis má, než rozumná koupě. Model 12.11 je prostě ten zlatý střed.

Model 12.11 je postavený na plně karbonovém rámu a osazený komponenty, které mají jeden společný úkol: zkrotit brutální výkon motoru a udržet těžké kolo stabilní na trati. Pojďme si je projít kus po kuse.

Vidlice FOX 36 Performance Grip a tlumič FOX Float X (zdvihy 160/150 mm)

Podvozek dodala legendární liška — vepředu vidlice FOX 36 se zdvihem 160 mm, vzadu tlumič Float X (150 mm). Drobné nerovnosti, kořeny a kameny žehlí naprosto neuvěřitelně a na dlouhých vyjížďkách je to obrovský komfort. Tlumič Float X s expanzní nádobkou se nepřehřeje ani v dlouhých sjezdech a zadní stavba díky němu krásně drží trakci zadního kola do kopce, takže motor nehrabe naprázdno. Není to sice nejvyšší řada Factory s patronou GRIP X2 — milimetrové ladění vysokorychlostní komprese a odskoku tu nečekejte a profík, co vymetá nejtěžší enduro závody světového poháru, v extrémních rychlostech narazí na strop. Jenže pro těch zbylých 99 % jezdců (mě nevyjímaje) je nastavení maximálně blbuvzdorné a v terénu to prostě skvěle funguje.

Brzdy SRAM Maven Base (čtyřpístkové)

U kola, co váží přes 24 kilo a ty na něm letíš z kopce, jsou brzdy otázkou přežití. Crussis sem dal model SRAM Maven Base. Pojďme si to lidsky přeložit: řada Maven je momentálně to nejbrutálnější, co SRAM vůbec vyrábí. Slovíčko „Base“ ale znamená, že sedíš na základním modelu téhle extrémní rodiny. Žádný chrom, žádná kolečka na snadné štelování bez nářadí. Jen čistá, surová síla.

A jaká je realita po 800 km? Tyhle brzdy mají jeden obrovský paradox – fungují jako u závodního auta, takže se napřed musí zahřát.

Když pojedeš s rodinkou piánko po cyklostezce a občas jen tak lehce přibrzdíš, můžou si občas písknout a na páčce působí trochu líně. Člověk si říká: „To jako mají být ty slavné kotvy?“ Jenže pak to pošleš dolů z pořádného krpálu, podržíš je minutu v kuse, třmeny a destičky chytnou tu správnou provozní teplotu a v tu ránu se z nich stanou neskutečné kleště. Neuvadnou ani o milimetr a zastaví tě na fleku, i kdyby pod tebou hořela země. Važím pod 90 Kg, takže těch 200 mn kotouč mi bohatě stačí, možná kdybych měl přes 120 Kg, tak bych chtěl větší kotouč.

Řazení SRAM GX Eagle AXS T-Type

Tady to mají vyřešené chytře. Jde o elektronické řazení SRAM GX Eagle AXS T-Type — řadí se na ovladači, bleskově, přesně a hlavně i pod plnou zátěží, když do řetězu jde klidně 150 Nm. Žádné střílení ani rány z kazety, prostě cvak a je přeřazeno.

A teď ten chytrý fígl: většina AXS přehazovaček jede na vlastní externí baterce, kterou musíte zvlášť nabíjet — a když na ni zapomenete, zůstanete trčet na jednom převodu a domů šlapete single-speed. Tady to úplně odpadá. K přehazovačce vede kabel přímo z motoru a napájí ji rovnou z hlavní 800Wh baterie. Takže žádná druhá baterka k hlídání, o jednu věc, co se může vybít, míň.

Jediná vada na kráse: ten napájecí kabel k přehazovačce je vedený dost na prasáka. Funkčně paráda, ale když se podíváte zblízka, čisté to úplně není.

Zapletená kola (sériový hliník a náboje)

Tady bohužel narážíme na jediné opravdu slabé místo celého kola. Sériová kola jsou sice kulatá a drží plášť, ale tím jejich přednosti tak nějak končí. Když si uvědomíte, že tenhle stroj váží přes 24 kg a motor DJI Avinox do něj pere krouticí moment až 150 Nm, dostává celý výplet, ráfky i samotné náboje neskutečnou čočku.

Hliníkové ráfky a měkčí tovární výplet si s touhle brutalitou neporadí úplně se ctí. V ostrých zatáčkách, když na kolo přitlačíte, ucítíte, jak se kola lehce „žvýkají“ a ztrácejí tuhost.Náboje dostávají zabrat stejně tak. Dřív nebo později se tu prostě nevyhnete investici do tužšího a pevnějšího výpletu. Pro mě osobně je tohle zatím jediný upgrade, který mám s kolem reálně v plánu.

Pláště Maxxis Assegai & Minion DHR II: Když se nevymýšlí vymyšlené

Naštěstí u obutí v Crussisu přemýšleli hlavou. Nezačali experimentovat s žádnými levnými náhradami a vsadili na absolutní standard eMTB světa. Dopředu poslali Maxxis Assegai a dozadu osvědčený Minion DHR II.

Ruku na srdce – já osobně nejsem žádný plášťový fajnšmekr, který by před každou jízdou studoval směsi, hustotu kordu a tlaky. Pokud čtete tuhle recenzi, dost možná to máte úplně stejně. A z pohledu běžného uživatele vám říkám: tyhle pláště jsou skvělé.

Měl jsem strach, jak se takhle vzorek bude chovat na těch mých 400 kilometrech po asfaltových cyklostezkách s rodinou, ale vůbec mě pocitově nezpomalují . No a jakmile odbočím na trail? Tam drží jako přibité. Nemám pocit, že by mi v zatáčkách nebo na mokrém kořenu klouzaly jako nějaké hladké galusky. Crussis tady prostě trefil stoprocentní jistotu, která podrží začátečníka a neurazí ani zkušeného střelce.

Geometrie: Internetoví experti versus realita všedního dne

Když vlezete na česká MTB fóra nebo do facebookových skupin pro trailové jezdce, schytává Crussis za svou geometrii celkem slušnou bídu. Všichni ti internetoví experti tam hází milimetry, stupně, nadávají na krátký nebo dlouhý rozvor a tváří se, jako by každej normální člověk musel mít doma v garáži dvacet různých kol – jedno speciálně na flow trail, druhé na drsný bikepark a třetí na cestu pro rohlíky.

Pojďme se ale vrátit nohama na zem, zpátky do reality. Já osobně neznám ve svém okolí vůbec nikoho, kdo by vlastnil víc než jedno pořádné kolo. A jsem si celkem jistý, že ty, co právě teď čteš moji recenzi, to máš úplně stejně. Hledáš prostě jeden stroj, který tě doveze všude.

Když se podívám na oficiální tabulku geometrie od výrobce, kterou vidíte níže, tak vám upřímně řeknu jediné: mně osobně ta čísla vůbec nic neříkají. A je mi to úplně jedno.

Měřím 186 cm a sáhnul jsem po velikosti XL. Možná, kdybych měl možnost si na nějakou delší dobu půjčit eLko, zkusit si ho na trati a pak je přímo porovnat, byl bych radši. Mně se na tom kole sedí skvěle, nemám pocit, že by mě někde něco táhlo nebo omezovalo. Upřímně vůbec nevím, co přesně bych na té geometrii chtěl měnit jinak. Funguje to? Funguje. Je to pohodlné? Je. Tak jaképak laborování nad tabulkami.

Teleskopická sedlovka: Nenápadný hrdina

Vlastně bych málem zapomněl na jeden komponent, bez kterého by to v terénu vůbec nešlo – na teleskopickou sedlovku. Crussis sem sice namontoval nějakou úplně základní verzi, ale víte co? Funguje naprosto stoprocentně.

Páčka na řídítkách cvakne, sedlovka sjede hladce dolů přesně v momentě, kdy potřebuju prostor pod zadkem na trailu, a pak zase poslušně vyjede nahoru, když se vracím domů po cyklostezce. Žádný drahý bezdrátový luxus, ale jezdí nahoru a dolů vždycky, když to potřebuju. Nic lepšího k životu vážně nepotřebuju.

Matematika na 240 %: Proč tenhle Crussis válcuje konkurenci?

Možná si při pohledu na nadpis říkáte, že jsem se zbláznil. Jak může jakékoliv kolo fungovat na 240 %?

Vtip je v tom, že drtivá většina cyklistů jezdí primárně ve třech naprosto odlišných světech: na asfaltových cyklostezkách, na lesních cestách a na trailech či v bikeparcích. Když jsem si zpětně zanalyzoval svých prvních 900 kilometrů v sedle Crussisu, vyšla mi neprůstřelná teorie, proč je tohle kolo absolutní král univerzálnosti.

Pojďme si rozebrat, jak si model 12.11 vede v jednotlivých disciplínách a proč dává smysl nekupovat jednoúčelové stroje.

1. Asfalt a rodinné cyklostezky (Odrubáno cca 400 km)

• Ideální zbraň (100% výkon): Čistokrevný gravel bike. Lehký, rychlý, letí sám.
• Jak si vede Crussis: Když se podíváte na Crussis s 800 Wh baterií, vidíte mastodonta, co váží přes 24 kilo. Na cyklostezku nesmysl, že? Jenže realita? Cvaknete tam přípomoc Eco, motor DJI Avinox okamžitě smaže veškerou váhu kola a vy jedete naprosto lehce, jako byste seděli právě na tom gravelu.
• Hodnocení Crussisu: 80 % (Váhu kola prostě vymaže elektromotor).

2. Lehké lesní cesty, šotolina(Odrubáno cca 150 km)

• Ideální zbraň (100% výkon): Klasický hardtail (kolo s pevnou zadní stavbou) nebo moderní „light e-bike“ s motorem Bosch SX a váhou pod 20 kg. V tomhle terénu jsou jako doma.
• Jak si vede Crussis: U lehkých elektrokol s malou baterkou (kolem 400 Wh) musíte neustále hypnotizovat displej a bát se, kdy vám dojde šťáva. Často to dopadne tak, že si dáte 20 kiláků v lese, hodíte kolo na stojan na auto a jedete domů. U Crussisu s 800 Wh kapacitou pojem „úzkost z dojezdu“ neexistuje. Můžete pálit asistenci, jak chcete, prozkoumávat neznámé lesní cesty a bez problému ujedete přes 100 km v kuse.
• Hodnocení Crussisu: 80 % (Není tak obratný jako light e-bike, ale ta svoboda dojezdu to bohatě kompenzuje).

3. Bikeparky a ostré traily (Zbytek ujetých kilometrů)

• Ideální zbraň (100% výkon): Čistokrevná enduro mašina s dravou geometrií, jako je třeba Commencal Meta Power SX. Tank postavený vyloženě na drcení těžkých sjezdů a skoků.
• Jak si vede Crussis: Crussis 12.11 má civilnější All-Mountain geometrii, takže v extrémním sjezdu na kořenech a kamenech samozřejmě na tyhle specialisty trochu ztrácí a má své limity. Jenže pro běžného člověka, který s traily teprve začíná nebo si chce prostě o víkendu užít zábavu v bikeparku, projede tenhle stroj úplně všechno s obrovskou grácií. A co je hlavní – mě to na něm baví čím dál víc.
• Hodnocení Crussisu: 80 % (Sjezdařský šampion to není, ale limity běžného jezdce s přehledem převyšuje).

Velké zúčtování: Tabulka univerzálnosti

Když to celé sečteme, dostaneme jasný důkaz, proč je Crussis e-Full 12.11 vítězem pro každého, kdo nechce mít doma v garáži tři různá kola za půl milionu korun.

Případová studie z praxe: Víkendový na Plešivci

Abych vám dokázal, že si tyhle počty necucám z prstu, podívejte se na jeden můj konkrétní víkend. Právě tenhle výlet mě definitivně přesvědčil, že o tom musím začít psát. Dolů pod text dávám screenshoty ze Stravy, abyste viděli reálná data.

• Den první: Sedám na moje kolo Crussis e-Full 12.11 a jedu 70 km po silnicích a cyklostezkách směr bikepark Plešivec. Kolo jelo díky Eco přípomoci neuvěřitelně lehce, prostě polykač kilometrů.
• Den druhý: Celý den blbnu v bikeparku. Najezdil jsem 45 km čistě na trailech – drtil jsem modré a červené lajny. Tady musím sportovně přiznat jednu věc: to kolo by úplně v pohodě zvládlo i černou ,můj skill a odvaha už ne. Limit byl jezdec, ne stroj.
• A teď ta pointa: Po tom celodenním divočení v bikeparku jsem ještě ten samý den sednul na kolo a odšlapal dalších 50 km domů.

Zkuste si tohle představit na jakémkoliv jiném kole. Na gravelu? V bikeparku na první kořenové sekci spácháte rituální sebevraždu. Na klasickém lehkém e-biku? Po prvních 30 kilometrech cesty na Plešivec byste zoufale hledali hospodu s volnou zásuvkou a domů byste jeli leda tak vlakem.

Crussis 12.11 tenhle brutální trojboj (silnice, těžký terén, sjezd, silnice) dal bez jediného zaváhání a mně odpadla jakákoliv logistická noční můra s nabíjením.

Motor Avinox M2S a baterie — hvězda celého kola

Pojďme na to, kvůli čemu tady všichni jsme. Moje 12.11 jede na Avinoxu M2S — a je to úplně stejně silný motor jako u všech ostatních verzí s M2S. Žádné softwarové osekání pro levnější model se nekoná. Nominál 250 W, špička až 1300 W točivý moment 130 Nm a v režimu Boost až 150 Nm. Sílu máte zkrátka plnou.

A teď trocha kontextu, proč je tenhle motor tak výjimečný. Avinox patří pod DJI — ano, ty samé DJI od dronů — a je to na něm poznat. Je to v podstatě dronová technologie přenesená na dvě kola: kompaktní motor s extrémní hustotou výkonu, hutná baterie a chytrý software. Zahraniční testy ho dnes shodně označují za nejsilnější a zároveň nejlehčí sériový e-MTB motor v poměru Kg/Nm na trhu a po uvedení se k němu vrhlo přes 60 značek (Amflow, Canyon, Mondraker, Pivot, Propain, Crussis a další).

Co je ale na motoru nejlepší, nejsou čísla, ale způsob, jakým sílu podává. Je to plynulé, přirozené, přesně podle tlaku do pedálů. Reaguje okamžitě a živě, ale nikdy nervózně — netrhá, nestrká a nemáte pocit, že sedíte na motorce. Má rád vyšší kadenci (nad 80 otáček), takže ho odměníte sportovní, dynamickou jízdou — a aby vydal úplně všechno, musíte do pedálů trochu zatlačit. Není to tupý tahoun odspodu, je to chytrá bestie.

Je tichý a když baterku vypnete nebo jedete z kopce, kolo se „neválí“ jako jiná e-kola.

A teď ta kontroverze: někdo nadává, že výkonu je už opravdu moc. Na skupinové vyjížďce prý s Avinoxem akorát čekáte nahoře na kopci na ostatní, pokud nemají to samé.

A víte co? Z poloviny mají pravdu. Většinu času by mi opravdu stačil i poloviční výkon — na cyklostezku s rodinou ani do lehkého lesa nesáhnu na Boost ani omylem. Jenže právě tahle rezerva je k nezaplacení. Je to jako sportovní auto s pětistovkou koní pod kapotou: do práce ti stačí polovina a stejně popojíždíš v koloně — ale ta jistota, že když to potřebuješ, sešlápneš plyn a máš pod sebou rezervu, která tě kdykoliv vystřelí z bahna, do prudkého výjezdu nebo prostě jen pro radost… to je přesně ono. Výkon, který nemusím pořád používat, ale je k nezaplacení vědět, že tam je a kdykoliv si pro něj můžu sáhnout. A přesně o tom to celé je.

Baterie 800 Wh a reálná spotřeba: Moje čísla z 900 km v sedle

Kapacita 800 Wh je na papíře sice hezké číslo, ale co to znamená v reálném světě? Za ten měsíc, co tenhle stroj drtím, jsem schválně sledoval, jak mizí procenta v různých situacích. Fyziku zkrátka neošálíš – když motoru naložíš, baterka mizí. Moje reálná data a výsledky se dají rozdělit do tří jasných scénářů. Mimochodem, když jsem pak zpětně koukal na nějaké technické testy ze světa, tak se dost schodujeme.

Takhle ta 800Wh baterie reálně žere u mě v praxi:

• Můj režim „Rodinná pohoda“ (Převážně Eco, cyklostezky a rovinky): Pokud jedu s rodinkou piánko po asfaltu, občas přejedu nějaký ten kopeček a motor mi spíš jen vyhlazuje váhu samotného kola, bez problému dávám dojezd 120 až 150 km a kolem 1 000 nastoupaných metrů. V tomhle režimu dřív upadne zadek mně nebo manželce než baterka kolu.
• Můj režim „Klasické eMTB šílenství“ (Kombinace Trail / Auto, těžší lesní terén, kopce): Tohle je můj nejčastější scénář v lese. Střídají se prudké výjezdy, kořeny, traily a dávám kolu standardně za uši. V tomhle režimu dávám stabilně 65 až 85 km a hlavně nastoupám 1 800 až 2 200 výškových metrů. Dva vertikální kilometry v těžkém terénu na jedno nabití? To je mezi dnešními e-biky absolutní extrém a absolutní špička.
• Můj režim „Totální destrukce“ (Drcení bikeparku, neustálý Boost a Turbo): Když se naštvu, vykašlu se na lanovku a pálím to nahoru po sjezdovce v režimu Boost – kdy do řetězu peru až 150 Nm a špičkový výkon letí přes 1 000 W – vyždímám baterku za necelé dvě hodiny. I tak ale za tu dobu stihnu uletět 35 až 45 km a nastoupat šílených 1 300 až 1 500 výškových metrů v raketovém tempu.

💡 Moje osobní doporučení: Vypozoroval jsem jednu věc – chytrý režim Auto od DJI je softwarově tak geniálně nalazený, že mi dokáže ušetřit klidně 15–20 % baterie oproti tomu, když manuálně cvakám mezi Eco a Trailem. Sám pozná, kdy mi má pomoct a kdy stačí ubrat, což z něj dělá moji nejefektivnější volbu pro dlouhé štreky.

A k tomu to rychlonabíjení: s masivní 12A GaN nabíječkou mám 75 % kapacity v cucnutých za necelou hodinu a půl, plně nabito za zhruba dvě hodiny a půl. To totálně mění hru — dobiješ na obědě v hospodě a jedeš dál. Mimochodem, Bosch také slíbil svou 12A nabíječku, tak snad se jí konkurence brzy dočká, protože DJI jim v tomhle dává těžce na prdel.

A teď k tomu, co se často píše jako mínus — baterie je integrovaná v rámu. Já to neřeším, mám v garáži kde nabíjet. Vyndat ji sice nejde jedním cvaknutím klíčku, ale není to nadlidský úkol. Na zimu to mám v plánu udělat úplně v pohodě: stačí povolit pár šroubů, vyndat motor a pak vysunout baterii. Kolo zůstane v garáži a baterka si hezky v klidu odpočine doma v teple.

Technologické sci-fi od DJI: Když kolo mluví s kamerou

Jako technologický nadšenec z ekosystému DJI mám radost. Propojení motoru Avinox s ostatními hračkami od DJI je totiž na trhu s koly naprosto nevídaná věc.

Moje běžná vyjížďka dneska nezačíná tím, že prostě sednu a šlápnu do pedálů. Vlastně to vypadá docela vtipně: nejdřív bezdrátově napáruju mikrofon DJI Mic Mini 2 s akční kamerou DJI Osmo Action 6 a tu pak přes Bluetooth spáruju s celým kolem.

Jakmile to uděláte, začnou se dít kouzla. Pomocí bezdrátového ovladače na řídítkách můžu pohodlně zapínat a vypínat záznam videa na kameře. Na barevném 2″ OLED displeji integrovaném přímo v rámu okamžitě vidím, jestli kamera zrovna natáčí. A největší pecka? Když pak video stříhám v počítači, můžu z logu kola vytáhnout kompletní telemetrická data a vložit je přímo do videa — vidím tak u reálnou rychlost, kadenci i aktuální výkon motoru. Pro někoho zbytečnost ale já toto opravdu mám rád a využívám to snad častěji než přehazovačku 🙂

Trénink v zóně 2 pro běžce

Skrytý klenot, o kterém se málo mluví, je možnost spárovat s kolem hrudní pás nebo hodinky pro měření tepu. Z kola se v tu ránu stane neuvěřitelně chytrý trenažér. Jako hobby běžec potřebuju nejčastěji trénovat v tzv. zóně 2 (aerobní vytrvalost).

V aplikaci Avinox Ride nebo přímo v kole si jednoduše nastavím požadovanou tepovou frekvenci a kolo samo za jízdy mění zátěž. Když mi tep vyletí nahoru, motor přidá asistenci a uleví nohám. Když tep klesne, motor ubere a donutí mě víc makat. Místo otravného sezení v garáži na rotopedu tak můžu plnohodnotně trénovat venku v přírodě.

Poznámka z praxe: Na měření tepu na kole zapomeňte na chytré hodinky. Jak máte ruku ohnutou na řídítkách, optický senzor strašně zkresluje. Jedině hrudní pás.

A ještě jedno doporučení — v rámu je schovaný slot na SIM kartu. Určitě obětujte pár korun za datovou SIMku a dejte ji tam. Odemkne vám to pokročilé možnosti zabezpečení, GPS sledování a ochranu proti krádeži. O tom si taky někdy napíšeme článek.

Upřímné okénko: Co mě po 900 km štve?

Kromě už zmíněných měkkých hliníkových kol vyplavaly po měsíci ostrého provozu na povrch ještě dvě věci:

– Měkký lak. Karbonový rám vypadá luxusně, ale lak chytá škrábance snad i od pohledu. Pokud nechcete mít kolo po měsíci omlácené od odletujících kamínků, hned po koupi ho polepte ochrannou fólií.

–Povolování čepů. Brutální síla motoru dává zabrat celé zadní stavbě. Po pár týdnech se mi objevila drobná vůle na čepech. Doporučuju pořídit momentový klíč a pravidelně kontrolovat dotažení šroubů zadní stavby.

A pár věcí, které jsou prostě dané charakterem kola: váha přes 24 kg (na cyklostezce ji motor schová, ale při nakládání do auta ji ucítíte) a maximální nosnost 120 kg (pro těžší jezdce s naloženým batohem to může být limit).

Značka pro důchodce? Po bikeparku se tomu jen směju

Buďme upřímní: Crussis má v Česku tak trochu nálepku „značky pro důchodce“. Kola na pohodovou projížďku k vodě, na chalupu, pro tátu i dědu. Sám jsem to tak dřív vnímal a popravdě jsem to měl i tak někdě v zadu v hlavě, když jsem vyskládal 150 tisíc za kolo ze značkou Crussis.

Po měsíci na 12.11 se tomu ale musím jenom smát. A vrcholná ironie? Na celopéro mě nakonec navedli právě ti důchodci — a měli svatou pravdu. Když jsem pak s kolem přijel do bikeparku, sklízelo úplně nejvíc pohledů z celého areálu. Lidi si na něj ukazovali více než na nejnovejši Santa Cruz.

Možná je trochu škoda, že Crussis nevyčlenil svoje nejlepší e-biky pod nějaký vlastní, dravější subbrand — protože tahle kola si o to přímo říkají. Jasně, kolo nejezdí na nápisu na rámu, to vím. Ale víte, jak to chodí.

Mimochodem… něco chystám. Říkám tomu zatím kozy. Ale o tom zase někdy příště….

Pro koho to je a závěr

Tohle kolo je pro všechny, kteří chtějí nejuniverzálnější elektrokolo na světě — a takových lidí je podle mě většina. Jasně, i já bych chtěl mít tři specifické ebiky a k tomu ještě gravela. Jenže na to většina z nás nemá finance, čas, prostor — a hlavně tolerantní manželku. A přesně pro nás je Crussis 12.11 odpověď: jedno kolo, které umí všechno na 80 %, takže nemusíte řešit kompromisy ani garáž plnou speciálů.

Crussis e-Full 12.11 s motorem DJI Avinox nabízí technologický ekosystém, o kterém se zavedeným značkám s motory Bosch nebo Shimano může jen zdát. Za své peníze dostanete brutálně silný, tichý a návykový motor, obří dojezd díky 800 Wh baterii, super rychlé nabíjení a idealní koktejl komponentů. S drobnými nedostatky v podobě měkčích kol se dá pracovat a časem je upgradovat.

To, že jsem se z člověka, kterého elektrokola nechávala naprosto chladným, propracoval k 900 kilometrům za jediný měsíc a k založení celého tohohle blogu, mluví samo za sebe. Tenhle stroj mě prostě chytnul a totálně mě to začalo bavit. Za mě je Crussis e-Full 12.11 momentálně nejlepší a nejzábavnější univerzál na trhu.

A malý vzkaz na závěr pro klasické internetové diskutéry: Jestli mi někdo dole v komentářích začne argumentovat tím, že našel odkaz na čtyři roky starou skladovku z německého bike-discount.de, která je zrovna ve výprodeji se 60% slevou a „vyplatí se víc“ než tahle technologická raketa… tak si ho najdu a osobně mu vypustím pláště! 🙂

Závěrečné zúčtování: Plusy a mínusy

Abychom si to na konci celé recenze shrnuli v rychlých a jasných bodech, tady je přehled toho, co mě na Crussisu e-Full 12.11 baví nejvíc a co mě naopak občas štve.

Co na kole miluju (Plusy)

• Pohon DJI Avinox M2S: Brutální síla (až 150 Nm v Boostu), dokonale přirozené dávkování asistence a neskutečně tichý chod bez otravného bzučení.
• Konec úzkosti z dojezdu: Obří baterie s kapacitou 800 Wh vás pustí daleko za hranice běžných vyjížděk, navíc se s rychlonabíječkou nakrmí na 75 % za pouhou hodinu a půl.
• Ultimátní univerzál (Teorie 240 %): Kolo, se kterým odjedete pohodový asfaltový výlet s rodinou, prozkoumáte lesy a odpoledne proženete na trailech. Všude funguje stabilně na skvělých 80 %.
• Technologické sci-fi od DJI: Unikátní ekosystém, který nikdo jiný nemá – ovládání kamery Osmo Action z řídítek, telemetrická data přímo do videa, chytrý trénink v Zóně 2 podle tepu a vestavěné SIM zabezpečení.
• Chytře poskládaný hardware: Pevný karbonový rám, nekompromisní čtyřpístkové kotvy SRAM Maven Base a bleskové bezdrátové řazení SRAM GX Eagle AXS, teleskopická sedlovka.
• Bezkonkurenční poměr cena/výkon: V téhle konfiguraci a s tímhle revolučním motorem momentálně na trhu těžko seženete výhodnější balík.
• Odemčení rychlosti přes VPN (US region, 32 km/h) Pokud jezdíš na svém pozemku, tak si jednoduše bez SpeedBoxu změníš přípomoc na 32 Km/h

Co mě na kole štve (Mínusy)

• Měkká hliníková kola: Jednoznačně nejslabší článek celého stroje. Sériový výplet a ráfky pod brutalitou 150 Nm krouticího momentu trpí, v zatáčkách se žvýkají a časem budou volat po upgradu.
• Náchylný lak: Karbonový rám sice vypadá luxusně, ale lak chytá škrábance snad i od pohledu. Bez ochranné fólie to po pár týdnech v lese omlátíte.
• Povolování čepů zadní stavby: Extrémní tah motoru dává zabrat celému rámu. Šrouby na čepech mají tendenci se samovolně povolovat a vyžadují pravidelnou kontrolu momentovým klíčem.
• Nabíječka funguje jako přímotop: Masivní 12A nabíječka dostává při rychlonabíjení neskutečně kouř a je během procesu doslova vařící. Dobře si rozmyslete, na jaký povrch ji doma položíte.
• Váha přes 24 kg (velikost XL): Na manipulaci bez motoru nebo nakládání na nosič auta je to prostě těžká váha. S tím souvisí i integrovaná baterie – její vyndání na zimu dá v garáži trochu víc práce.
• Vedení kabelu k přehazovačce: Funkčně sice napájení z hlavní baterie funguje na jedničku, ale ten kabel je k přehazovačce dotažený vizuálně dost „na prasáka“.
  
  

Verdikt: Koupil bych si ho s těmi zkušenostmi znova?

V celé recenzi jsem vlastně doteď nezmínil jednu naprosto zásadní věc – cenu. Tenhle Crussis e-Full 12.11 stojí 148 000 Kč.

Není to málo peněz. Na rovinu přiznávám, že v životě celkem často utrácím za technologie a věci, které člověk nutně nepotřebuje k přežití. Ale dělají mi radost a hlavně mě vnitřně nutí na sobě neustále pracovat, abych si takové hračky mohl finančně dovolit.

U každého takového dražšího nákupu pak s odstupem času dělám jedno zásadní zpětné hodnocení: Koupil bych si ten produkt znova, kdybych tehdy věděl to, co vím o měsíc a 900 kilometrů později?

Tady vám mohu s naprosto čistým svědomím říct: ANO, koupil bych si ho znova.

Vzal bych těch 148 tisíc a jel pro něj bez váhání znova. Na trhu pro mě momentálně neexistuje žádné jiné e-bike, které by takhle dokonale plnilo moje specifické potřeby od rodinných výletů po bikeparky. Ale hlavně – to kolo mi pokaždé, když na něj sednu, dělá neskutečnou, dětinskou radost. A to je investice, která se mi vrací s každým jedním ujetým kilometrem.

Mimochodem, malý tip: když nakoupíte na Akumo.cz a použijete kód Avinox5, máte 5% slevu na úplně všechno. Jasně, 5 % zní jako drobné, ale u kola za 150 litrů je to přes 8 000 Kč doma. A to už je slušný rozpočet na parádní víkend s ubytováním třeba na Plešivci.

Vašek