BLOGONICEM 1

Dvě a půl hodiny o ničem, které vlastně nebyly tak špatný

V neděli v šestnáct hodin odpoledne jsem stál před klasickým morálním dilematem každého člověka, kterému se absolutně nechce: Jít na to pitomý kolo, nebo radši zústat sedět na gauči a čučet do zdi? Nakonec jsem ukecal sám sebe, v osm večer se vrátil domů a poprvé v životě si řekl, že ten vnitřní monolog na téma „ještě že jsem šel“ měl tentokrát pravdu.

Výsledkem je 2,5 hodiny dlouhé video, které je doslova o ničem. Není to žádný edukační masterclass, není to vypiplaný dokument. Pokud ale zrovna potřebujete vyžehlit hromadu prádla, složit všechny ty osamělé ponožky z pračky, nebo zkrátka jen vypnout mozek, je to ideální zvuková a obrazová kulisa.

Když se nad tím dnem zpětně zamyslím, pár zásadních poznatků z toho přece jen vzešlo:

• Úhel pohledu je všelék (nebo taky katastrofa): Hned na úvod se musím omluvit za pozici akční kamery. Jestli chcete celé video obdivovat hlavně vzorek mého předního pláště a texturu hlíny, jste na správném adrese. V druhé části videa je to snad lepší.
• Meta se vytasila s překvapením: Brýle Meta mě upřímně šokovaly. Když svítí sluníčko, točí překvapivě dobře, ale co je hlavní – ten mikrofon je opravdu, ale opravdu dobrý. Zvuk to bere parádně.
• Lokální scéna potřebuje lásku: Ty neoficiální, ilegální traily by si zasloužily trochu péče. Jsou skvělé, ale občas by to chtělo rýč, hrábě a trochu té lidské lásky, než to komplet pohltí džungle.
• Rychlonabíjení v praxi: Původně jsem ani nechtěl jezdit, ale když už jsem vyrazil, dal jsem si uprostřed pauzu. Píchnul jsem kolo na nabíječku a za pouhých 20 minut se Avinox baterka zvedla o 17 %. To jde.
• Kulturní vložka: Hrad Hněvín stojí za návštěvu. Výhledy fajn, člověk aspoň na chvíli sesedne z koně.
• Gastronomický objev: V Mekáči mají Triplecheeseburger. Moje tepová frekvence po něm sice chvíli stoupala rychleji než na nejstrmějším trailu, ale stálo to za to.
• Testování na krev (a na turbo): Posledních 10 kilometrů cesty domů jsem schválně odpálil na režim Turbo a sledoval, jak strašně moc to žere baterii. Výsledek? Upřímně, není to tak hrozné, jak jsem se bál.
• Telemetrie žije: A na závěr to nejdůležitější – vlastní program na telemetrii, na kterém teď makám, v reálu funguje. Data tečou, grafy se hýbou, takže vývoj jde správným směrem.

Takže tak. Jestli máte dvě a půl hodiny přebytečného času a nudíte se, BLOGONICEM 1 čeká.