Kdo drží českou cykloturistiku nad vodou? Budete se divit!
Proč elektrocyklista nechá v hospodě víc peněz? Logika, kterou neošálíš
Mezi cyklisty občas panuje takové to klasické popichování. Ti na klasických kolech (říkejme jim pracovně „biocyklisté“) občas tvrdí, že na e-biku se člověk nezapotí, zatímco e-bikeři si užívají výhledy s úsměvem, který jim nemizí ani v kopcích. Ale když dojde na lámání chleba – tedy na zastávku v cyklistické hospůdce – končí sranda a začíná čistá ekonomika. A hádajte co? Jedna skupina nechává v kase provozovatele výrazně hlubší stopu.
A ne, není to tím, že by e-bikeři měli od přírody větší hlad. Je za tím čistá matematika, psychologie a jeden zásadní technický detail.
1. Delší trasy a dilema „pět knedlíků“
Když vyjedete na klasickém kole, váš rádius má jasné limity dané tím, kolik máte zrovna ten den v nohách. Často dáte svých poctivých dvacet třicet kilometrů a spěcháte domů na oběd, protože zásoby v kapsách došly a tělo stávkuje.
Na elektrokole ale kilometry naskakují tak nějak samy. Výlet se běžně protáhne na dvojnásobek. Nohama sice kmitáte pořád, ale v sedle strávíte mnohem víc času a domů je to sakra daleko. Když pak e-biker dorazí k hospodě, nespraví to jednou müsli tyčinkou z kapsy. Chce to poctivou polévku, pořádné hlavní jídlo a ideálně i nějaký ten sladký dezert ke kávě.
A tady přichází ten zásadní rozdíl: Psychologie jídla vs. gravitace.
- Biocyklista: Stojí před menu a váhá. „Dal bych si ten gůláš se pěti, ale vím, že mě za rohem čeká to pětikilometrové stoupání na Křemešník. To bych nevyjel. Dám si jenom malou polévku a pivo, abych to neuvařil.“
- E-biker: Menu nečte, on si ho prohlíží jako katalog odměn. „Gůláš? Se šesti! A k tomu palačinku! Protože vím, že až zmáčknu tlačítko ‚Turbo‘, motor ten guláš vytáhne do kopce za mě. Já se jen povezu a budu trávit.“
E-bikeři si prostě můžou dovolit v hospodě utrácet, protože se nemusí bát následků své nenažranosti v nejbližším kopci.
2. Psychika a syndrom „Rychlé odměny“
Klasický cyklista po zdolání těžkého horského hřebene často prožívá lehkou existenciální krizi. Do hospody dorazí sice plný endorfinů, ale taky slušně zrušený. Myšlenky na to, že ho čeká ještě cesta zpátky, a že ten kopec bude muset vyjet znova, mu občas kroutí palce u nohou a nutí ho šetřit síly.
E-biker dorazí v naprosté psychické pohodě. Kopec si užil, měl čas sledovat krajinu a ví, že i kdyby cesta domů vedla proti silnému větru nebo do brutálního krpálu, motor ho podrží. Šťastný a odpočatý člověk, který se nebojí cesty domů, si prostě objednává s větší lehkostí. Druhé nealko pivo? Sem s ním. Palačinku? Určitě. Účet roste, spokojenost taky.
3. Past jménem „Budu si chvíli nabíjet“
Tohle je ten nejlepší byznys model pro každého hospodského, který e-biky pochopil. Vidíte ceduli „Cyklisté vítáni, možnost nabíjení elektrokol“ a řeknete si, že tomu svému miláčkovi trochu „přicucnete“ šťávy, abyste měli jistotu, že domů dojedu v klidu.
Jenže aby to nabíjení mělo aspoň trochu smysl a na displeji naskočilo aspoň pár desítek procent, musíte u té nabíječky chvíli posedět. Hodina je naprosté minimum. (Tedy pokud s sebou nevozíte 12V rychlonabíječku, co dovede napumpovat baterku z nuly na sto za dvě hodiny, ale o tom též až jindy…).
A co děláte tu hodinu a půl v hospodě, když máte nabito víc než vaše kolo? Přesně tak. Sedíte, povídáte si a objednáváte. Nejdřív polévka, pak gůláš (ano, ten se pěti), pak kofola, pak kafe, a než se baterka vzpamatuje, účet roste geometrickou řadou. Hospodský se jen usmívá, protože ví, že ebiker u zásuvky je jako ryba na háčku – neuteče.
Verdikt
Až příště uvidíte u stolu partičku na elektrokolech, jak si dává do nosu a hlasitě se směje, zatímco biocyklista vedle zádumčivě žvýká müsli tyčinku a upíjí vodu, vězte, že jsou to právě oni, kdo drží cykloturistiku a venkovské hospůdky nad vodou. Jsou to ti nejvěrnější zákazníci, kteří nespěchají a nebojí se gůláše. Takže na zdraví, cyklo-přátelé, a hlavně kolama dolů!
A teď se přiznejte vy: Cítíte to stejně? Pokud jste někdy přesedlali z „biokola“ na e-bike, všimli jste si taky, že v hospodách najednou utrácíte za jídlo a pití mnohem víc, protože už nemusíte řešit, jestli ten knedlík navíc vyjedete?
Napište nám do komentářů, jestli se vám po přechodu na elektřinu změnila „hospodská dieta“!
