Made in China 2026: Proč mám doma plný byt čínské technologie a už se tomu vůbec nesměju

Sedím doma a rozhlížím se kolem sebe.

Na zdi mi visí obří televize TCL. V garáži parkuje MG ZS Hybrid. V předsíni stojí dvě elektrokoloběžky – Nami a Xiaomi. V kuchyni chystá večeři airfryer Cosori. V dílně mi tiše a neuvěřitelnou rychlostí kmitají dvě 3D tiskárny Bambu Lab (X1C a P1S). Když jedu na víkend pryč, beru s sebou powerstationu a přenosnou ledničku od Ankeru. A v garáži mám opřené celoodpružené elektrokolo Crussis e-Full 12.11 s revolučním motorem Avinox M2S.

Ještě donedávna jsem měl v kapse vlajkovou loď Vivo X200 Ultra – telefon, který byl hardwarově a foťákem v mnohém dál než iPhone, co používám teď. Vrátil jsem se k Applu jen proto, že mě drží v šachu svým ekosystémem a mám v něm celou rodinu. Ale ten technologický náskok ignorovat nešlo.

Zkuste mi dnes, v roce 2026, říct, že čínská technologie je špatná a nekvalitní.

Nemůžete. A vězte, že ještě před deseti lety bych vám dal za pravdu.

Proč měla Čína špatnou pověst – a bylo to oprávněné

Vzpomeňte si na devadesátá léta a začátek milénia. „Made in China“ bylo synonymem pro levný plast, který se rozpadl po třech týdnech. Hračky, ze kterých seoupala barva, elektronika, co nepřežila záruku. Nebyl to předsudek, byla to realita.

Čína tehdy hrála jinou hru. Západ přinášel know-how a design, Čína dodávala levné ruce a masovou výrobu. Tlak na cenu byl obrovský a kvalita trpěla. Výrobci záměrně šetřili na materiálech, protože zákazník tehdy nekupoval Čínu pro kvalitu – kupoval ji čistě pro nejnižší cenu na regále.

Jenže zatímco my jsme se jim smáli, oni udělali něco geniálního. Naučili se výrobní procesy, okopírovali to nejlepší a veškerý kapitál začali masivně sypat do vlastního výzkumu, vývoje a nákupu technologických mozků. Přestali být pouhými dělníky. Stali se inženýry.

Náhoda? Ne, brutální plán s názvem „Made in China 2025“

V roce 2015 spustila čínská vláda program „Made in China 2025“ – ambiciózní desetiletý plán transformace průmyslu od levné montovny k technologickému leadershipu. Deset cílových sektorů: elektromobily, robotika, letectví, polovodiče, IT. Západ se tomu tehdy smál. Dnes, v roce 2026, nás ten smích přešel.

Čína dnes tvoří bezmála 28 % celkové světové výrobní produkce (téměř 4,66 bilionu dolarů ročně). Ale fascinující je ten posun v exportu: v roce 1995 tvořilo oblečení a textil 20 % čínského vývozu a elektronika necelých 9 %. Dnes elektronika a high-tech tvoří čtvrtinu veškerého exportu, zatímco textil padl na minimum. Čína se stala světovou továrnou na technologie.

Případové studie: Když giganti padají na kolena

Pojďme se podívat na reálné příklady z trhu, které ukazují, jak nekompromisně dnes čínské značky likvidují zavedenou západní konkurenci.

1. Elektroauta: Jak Čína předjela celý svět

Jezdím na MG ZS Hybrid. Za ty peníze prostě neexistuje lepší auto na českém trhu. Tečka. MG – značka, která původně patřila britské ikoně – dnes vlastní čínský koncern SAIC Motor. A ruku na srdce, je to lepší a spolehlivější auto, než jaké kdy bylo pod britskou správou.

A to je jen špička ledovce. Čínské automobilky už dávno nehrají druhou ligu. Podívejte se na globální podíl čínských značek na trhu s elektromobily a hybridy za posledních 5 let:

Evropa sice v panice odpověděla zavedením dodatečných cel až do výše 35,3 %, ale to je jen přiznání vlastní slabosti. Čínská auta jsou tak dobrá a efektivně vyrobená, že evropský automobilový průmysl prostě neví, jak jim konkurovat.

2. 3D tiskárny: Jak Bambu Lab za tři roky pohřbil sny Josefa Průši

Tohle mě jako českého technického fanouška bolí. Josef Průša je náš národní hrdina. Pražský startup, který se stal světovým standardem v 3D tisku. Skvělá open-source komunita, spolehlivé stroje.

Pak přišlo Bambu Lab. Firma z Šen-čenu, kterou založili bývalí inženýři z DJI. V roce 2022 uvedli model X1 Carbon. Styl „vytáhni z krabice, tiskni bleskovou rychlostí a v mnoha barvách“ za zlomek ceny. Výsledek? Čínské značky (Bambu Lab, Creality, Elegoo a Anycubic) dnes kontrolují 90,3 % světového trhu spotřebitelských tiskáren. Na zbytek světa zbylo necelých 10 %, kde se krčí česká Prusa Research a americké UltiMaker. Prusa nebyl špatný. Čína byla prostě rychlejší, dravější a uživatelsky přívětivější.

3. Robotické vysavače: Jak EU regulace zabila amerického pionýra

Příběh, který mě osobně lidsky štve. Americký iRobot s jejich legendární Roombou stvořil celou kategorii robotických vysavačů. Když na ně začala padat čínská lavina v podobě technologicky vyspělejších značek Roborock nebo Dreame, přišel Amazon s nabídkou, že iRobot za 1,7 miliardy dolarů koupí a zachrání ho finanční injekcí.

Co udělala Evropská komise a americká FTC? Deal zablokovaly, prý aby „chránily hospodářskou soutěž“. Amazon z obchodu vycouval. Výsledek? iRobot podal žádost o bankrot a na přelomu roku 2025/2026 ho kompletně převzala čínská společnost Shenzhen Picea Robotics. Unijní regulátoři tak úspěšně zachránili trh před Amazonem, aby celou Roombu, její patenty a mapy milionů západních domácností odevzdali na stříbrném podnose Číně.

4. Sony a TCL: Konec japonské dominance v televizích

Moje TCL televize na zdi je toho důkazem. Tradiční japonská ikona Sony už nedokázala konkurovat cenou ani rychlostí vývoje vlastních panelů. Výsledek? Sony podepsalo s TCL dohodu, kde čínské TCL získalo 51% majoritní podíl v nové společnosti BRAVIA Inc. a přebírá kompletní televizní a audio divizi Sony. Na televizi sice bude dál logo Sony, ale uvnitř je to čistokrevná Čína. Velmi brzy mimochodem čekám podobný osud u GoPro, které technologicky brutálně válcují akční kamery řady DJI Action.

5. Huawei a spekulace „Co by bylo, kdyby…“

Huawei byl na nejlepší cestě stát se světovou jedničkou (Top 1) v chytrých telefonech. Jejich řady Mate a P byly technologicky dál než Samsung a šlapaly na patenty Applu. Západ musel zasáhnout politicky – přišly americké sankce a ban na Google služby. Huawei byl produktově tak dobrý, že ho z globálního trhu museli vyřadit administrativně, ne tržně.

Avinox: Když DJI přejede Bosch na jeho vlastním hřišti

A dostáváme se k mému nejoblíbenějšímu segmentu – elektrokolům. Celé roky cyklistickému světu bezpečně vládli tradiční evropští a japonští obři v čele s německým Boschem. Všichni tak nějak evolučně vylepšovali své motory o pár procent ročně, ladili softwarové aktualizace a inkasovali těžké peníze za prémiové sady.

A pak přišlo DJI. Firma, která totálně zlikvidovala konkurenci v dronech, se podívala na e-biky a představila systém Avinox M2S.

S parametry 1300 W špičkového výkonu, 130 Nm krouticího momentu při váze motoru pouhých 2,59 kg a GaN rychlonabíjením, které nabije 800Wh baterii na 75 % za hodinu a půl, to byla pro evropské inženýry studená sprcha. Celý ekosystém s integrovaným displejem a telemetrií funguje tak dokonale, že Bosch musel v panice reagovat narychlo pečenými updaty a lehčími motory, aby vůbec udržel krok.

A aby toho nebylo málo, na aktuálním veletrhu Eurobike 2026 představilo DJI svůj MG Concept – motor s integrovanou automatickou převodovkou přímo v těle pohonu. Bosch dělá e-bike motory přes dekádu. DJI stačily dva roky, aby z nich udělalo firmu reagující se zpožděním.

Může za to Evropská unie, nebo čínská dravost?

Kdo za to tedy může? Je strašně snadné ukázat prstem na Evropskou unii, její přeregulovanost, Green Deal a byrokracii, která evropským firmám svazuje ruce a zdražuje výrobu. Ano, EU tomu svým způsobem pomáhá – dělá z Evropy skanzen plný papírování, zatímco v Asii se inovuje. Případ iRobotu je toho zářným a smutným příkladem.

Ale svádět to jen na politiku by byla alibistická lež. Čínské firmy vyhrávají hlavně kvůli své brutální dravosti. Tamní vývojové týmy pracují v kultuře obrovského nasazení, jejich inovační cyklus trvá měsíce, ne roky jako na Západě, a mají pod palcem kompletní dodavatelský řetězec – od těžby surovin po finální mikročip. To není nekalá soutěž, to je dravý kapitalismus v praxi. Západ jednoduše zpohodlněl a zaspal dobu.

Verdikt: Je to dobře, nebo špatně?

Z pohledu nás jako spotřebitelů je to vlastně skvělá zpráva. Za své peníze dostáváme do rukou technologie, o kterých se nám před deseti lety ani nesnilo. Moje MG je skvělé auto za férovou cenu, Bambu Lab tiskne bez starostí a Avinox mě vytáhne na jakýkoliv kopec s úsměvem na tváři. Čína nás nutí žít v technologické budoucnosti už dnes.

Z pohledu geopolitiky a ekonomiky je to ale zdvihnutý varovný prst. Evropa a Amerika přicházejí o své průmyslové know-how a stávají se závislými odběrateli. Pokud západní firmy nezačnou pořádně makat, neshodí ze sebe byrokratické okovy a nezačnou riskovat, budeme se brzy dívat na svět, kde kompletně všechno kolem nás bude mít jeden jediný původ.

A my to budeme dál s radostí kupovat. Protože to prostě bude nejlepší.

Vašek

A co vy? Jakou čínskou značku máte doma v obýváku vy a jak jste s ní spokojení? Napište mi do komentářů.