Kokořínsko na elektrokole: Trail Dakota – stojí za to, nebo raději rovnou na Staráky?

Jako správný influencer jsem se nechal zlákat videem od Trailhuntera, který nedávno „provětral“ Kokostezky. Plán byl jasný: nenápadně manželce naznačit, že o víkendu vyrazíme na Kokořínsko. A čistě „náhodou“ jsem si přibalil e-bike. Manželka souhlasila, a tak jsme zakotvili v ATC Kokořín.

Musím uznat, že Kokořínsko mě nadchlo. Kemp byl super a vím jistě, že tam nejsem naposledy. A ta největší výhoda e-biku? Během dvou hodin stihnete v klidu projet 20 km v terénu, a přitom stihnete být zpátky přesně ve chvíli, kdy rodina začíná vymýšlet plán na den. Já jsem pak svou ženu a děti v pohodě doprovodil na hrad Kokořín, takže doma nebyl žádný problém, že bych byl zase „někde na kole“.

Trail Dakota: Očekávání vs. realita

Před cestou jsem viděl snad všechna videa z Kokostezek. Možná chyba – člověk se pak až moc těší a realita může přinést lehké zklamání. Buď jsem si to pamatoval jinak, nebo to kluci youtubeři umí sestříhat tak dobře, aby se divák nenudil.

Jaký je tedy verdikt? Prvních šest kilometrů je spíše rozjezdová pasáž. První čtyři kilometry totiž jedete po silnici – sice bez provozu, ale pořád je to silnice. Pak sice konečně přijde odbočka do lesa, ale čeká vás spíše šotolina než technický trail. Po šestém kilometru to začíná být zajímavější, ale připravte se na to, že místy je to spíš lesní cesta.

Co mi trochu kazilo pocit „lovce trailů“ je nulové značení Kokostezek. Mám mobil na řídítkách a musím ho neustále kontrolovat, abych věděl, kudy jet. Technicky nevím, jak by se to dalo vyřešit, ale pro zážitek z jízdy by to byla obrovská pomoc. Taky doporučuji vzít si na Kokostezky zvonek – i když jsem peších turistů potkal jen pár, vždycky je lepší o sobě dát včas vědět.

Když už jsem byl v oblasti, zastavil jsem se v letovisku Harasov. Odvezl jsem si odtud hezký kelímek na vodu a přihodil i dvě samolepky s motivem jelena za 200 Kč – říkal jsem si, že je to fajn způsob, jak aspoň drobnou částkou přispět na údržbu a provoz místních trailů.

Moje jízda v kostce: Silniční rozjezd, šotolina, ztráta DJI micu, pád, pár hezkých pasáží, bloudění a náhlý konec.

Závěrem: Stojí za to?

Pokud bych měl na Kokostezky celý den a jel je s partou lidí, Dakotu bych si klidně švihl znovu a užil si ji v jiném tempu. Sama o sobě ale není úplně trailovým cílem, za kterým byste museli jezdit přes půl republiky.

Pokud se ptáte, co zkusit dřív, tak jsou to rozhodně Staráky. Jsou technicky i zážitkově o kus dál a jízdu si na nich užijete mnohem víc.Ostatně, podrobněji se na ně podíváme v příštím článku, kde si rozebereme, proč nás bavily víc.

Zatím se podívejte na mé video z Dakoty, kde uvidíte (skoro) všechno podstatné:

Pozor video má skoro 50 minut.