Poprvé v trailparku? Vykašli se na YouTube borce, modrou dáš taky!

Ahoj, pokud právě přemýšlíš stejně jako já před měsícem — jestli má vůbec smysl jet poprvé do trailparku — ušetřím ti čas a rovnou dám odpověď: ano, jdi do toho. Fakt je to super.

Vlastně moje první návštěva trailparku a složité zjišťování informací před ní jsou z části důvodem, proč vůbec vznikl tento blog. Nevím jestli jsem tehdy blbě hledal, nebo je na internetu prostě přetlak informací pro profíky — ale reálných rad, na co se jako úplný nováček připravit a co přesně čekat, moc není. Na YouTube sice najdeš mraky videí, jenže člověk nemá vždycky čas koukat na půlhodinové vlogy. A ta videa většinou točí ostřílení borci, co jezdí černé tratě pomalu se zavázanýma očima. Já jsem jiný. Byl jsem tam poprvé. A přesně takový text, jaký teď čteš, by mě tehdy hrozně pomohl.

Jak to celé začalo

V té době jsem měl svoje první celopéro asi týden. A tady je vlastně úplně jedno, že šlo o elektrokolo. Prostě jsem se jednoho dne hecnul, ukecal kámoše — který sice celopéro taky má, ale nikdy na něm neskákal ani nedělal žádné šílenosti — a vyrazili jsme směr trailpark.

Tip hned na začátek: zaparkujte auto co nejblíž začátku trailu. My jsme měli plán — dát si první sjezd dolů po modré, dole se pobavit jak nás to bavilo a podle toho koupit buď jednu jízdu, čtyři hodiny nebo celodenní permanentku na lanovku.

Hned po prvním sjezdu jsme se s kámošem podívali na sebe. Oba jsme měli úsměv od ucha k uchu. Bylo vteřinové rozhodování — celodenní permanentka.

Co jsem cítil

Emoce jsou pro mě v životě strašně důležité. Věci které mi nedávají žádný pocit — kladný ani záporný — jsou pro mě ztráta času.

A tenhle sjezd? Úplný nával emocí, které jsem už strašně dlouho nezažil. Strach, adrenalin, endorfiny a hlavně obrovská radost, že jsem to zvládl. Přirovnal bych to k prvnímu sexu — člověk má sice radost, ale zároveň podvědomý strach aby se z něj hned nestal rodič. 😄

Jak jsem psal v článku o mně, jsem klasický Pepík od rodiny. Posledních dvacet let jsem žil v podobném režimu jako většina z nás — práce, rodina, starosti a občas nějaká ta zábava. A najednou při sjezdu jsem zažíval něco opravdu intenzivního. Něco co tě na chvíli vypne od všeho ostatního.

Ego roste s každou jízdou

Co mě na trailparku baví nejvíc je okamžitý progres. Když jedeš tu stejnou trasu celý den, na vlastní kůži vidíš jak se s každou jízdou zlepšuješ. Zatáčky, kterých ses ráno bál, odpoledne projedeš úplně v pohodě. U většiny sportů tohle takhle rychle nepřijde. Pro moje ego je tohle strašně důležité — asi proto jsem se nikdy nenaučil hrát na kytaru, tam je progres moc pomalý. 😄

Takže — jít nebo nejít?

ANO. Jdi. Nebudeš litovat.

To že vyrazíš do trailparku neznamená, že musíš ten den hned skákat na černé jak to vypadá na YouTube. Modrá trať je přesně od toho, aby si to užili normální lidi a začátečníci. Každou překážku můžeš objet nebo zpomalit. A hlavně — všichni tam někdy začínali.

Tak nahoď helmu a vidíme se na kopci. 🚵

Proč vlastně tenhle článek píšu

Ještě nedávno jsem byl přesně ten člověk, který jezdí maximálně cyklostezky s rodinou, dá si někde kafe, párek v rohlíku a tím to končí. Trailbiking pro mě byl svět lidí, co skáčou přes šutry, mají GoPro za deset tisíc a v nohách víc odvahy než pudu sebezáchovy.

Pak jsem si pořídil kvalitní ebike celopéro.

A najednou se mi otevřel úplně nový svět.

Nejen nové traily a místa, ale hlavně nový pocit. Pocit, že se zase učím něco od začátku. Že mám z něčeho respekt. Že se na něco těším jak malý kluk. Že občas překonám sám sebe, občas vystoupím z kola a kousek sejdu pěšky, ale pokaždé si domů odvezu nějaký zážitek.

A upřímně?
V dnešní době, kdy člověk většinu času řeší jen práci, povinnosti, hypotéku a klasický dospělácký kolotoč, je strašně osvěžující najít něco, co vám zase rozproudí krev v žilách.

Nemusíte být profi jezdec.
Nemusíte umět skákat.
Nemusíte mít za sebou roky zkušeností.

Stačí chtít zkusit něco nového.

Tenhle článek nepíšu jako expert na traily. Právě naopak. Píšu ho jako člověk, který ještě před pár týdny netušil rozdíl mezi modrým a červeným trailem, a možná právě proto si myslím, že může pomoct někomu, kdo je dnes přesně tam, kde jsem byl já.

Třeba někomu, kdo právě sedí doma, kouká na videa z bikeparků a říká si:

„Ty vole… možná bych to taky chtěl zkusit.“ 😄

Vašek